Užila jsem si Vaše líčení z druhé strany barikády, já si užívám tu drezúru... Vždycky mě dojme, jak, přesto, že naše dlouho cvičené děti vždy při lámání chleba zcela pozmění zamýšlený průběh vystoupení, rodiče a příbuzní poplakávají a považují právě tuto besídku za tu "nej"!

Moc hezké. Při četbě článku jsem se slzou v oku zavzpomínala na první umělecké výkony mých, dnes již dospělých,  synů.

U příspěvku Hany Zamrazilové jsem se snad dnes poprvé zasmála nahlas.

Při všech dnešních negativních správách velmi příjemné čtení.

Moc hezké!

A vzpomněa jsem si na jiný výjev, jak ho znám z vyprávění:

Na vánoční besídce ještě před zpěvem koled měly děti předvést pokrok v zoologii. Teta nahazovala zvíře a děti odpovídaly, jak se jmenuje jeho děťátko. "Kravička." "Telátko." "Kočička." "Koťátko."...... Až u pejska se rozhostilo ticho. Teta se snažila napovědět: "No přece ště.... ště...." Načež děti povstaly jako jeden muž a spustily: "Štědrej večer nastal..."

jj, ať žije Pavlov

To je krásný  A přesný.