Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ten původní „záchvat múzy“ bych popravdě přisuzoval tomu, že to v tu chvíli bylo teprve půl hodiny, co jsme si jí vyzvedli z jeslí. A ten rychlý obrat je jednoznačně způsobený podivným, už několikadenním obdobím, kdy maličká zkouší nejrůznější kombinace vzteku, řevu a srdceryvného pláče, aby dosáhla toho, co si právě zamane.
Jinak ale jo, roztomilá umí být pořád, i když třeba jiným způsobem, než když jen ležela, nic neříkala, a maximálně se překulila na břicho a zpět. Zlatý časy, kdy i za 30 vteřin byla tam, kde jsme jí položili. A nemluvila… Teď, když jí pomalu táhne na tři roky, je z ní malá upovídaná dáma, u které se často stává, že z maximální roztomilosti přechází v okamžiku do krajní nesnesitelnosti.
Mluví skvěle, za což myslím vděčíme i jesličkám, kam chodí. Artikuluje, má fakt slušnou slovní zásobu. Když se poněkolikáté snaží vyslovit slovo „velbloud“ a nejde jí to úplně podle představ, máme samozřejmě pocit, že je nejroztomilejší na světě. Stejně jako když včera přišla s tím, že už je velká jako my, dokonce největší na světě. Načež jsme šli vyndat obří hovno z kalhot… Jeden z příkladů toho rychlého přechodu z roztomilosti ke zcela opačnému dojmu. Nechci u tohoto příkladu říkat k nesnesitelnosti, ale kdo se v tom má dvakrát denně hrabat, že…
Mluví skvěle, problém ale je, že mluví pořád. Lidově řečeno nezavře hubu od chvíle, co ráno otevře oči. A ráno znamená v šest, ne v devět, ani v osm.
Roztomilé je, když si z ničehož nic večer v posteli sedne a odrecituje celou básničku „Skákal pes“ (jen s pár přehozenými slokami, vynechanými slovy a jedním zatoulaným veršem z jiného opusu „Pec nám spadla“). V tu chvíli propukám v dnes již přirozený pochvalný potlesk a jsem nefalšovaně dojat - zvenku to vypadá určitě jako rodičovská demence, ale tři roky otcovství prostě nezůstanou bez následků… Jenže pak hned tleskáte podruhé, potřetí, napočtvrté jí pohladíte po vláskách a řeknete, že je hrozně šikovná, ale je čas jít spát. Za hodinu už je to k nesnesení a za hodinu a půl, když „pes konečně doskáče“, si také dojatě zatleskáte a jdete spát s ní.
Asi nemá cenu zmiňovat se o tom, jak dokáže vyčerpat stále dokola pokládaná otázka „Proč?“. Po prvním kolečku dvaceti dotazů shodného znění na vás padne větší deprese než po zhlédnutí stejnojmenného filmu. I když maličká je celkem kreativní, takže čas od času se stane, že se i zasmějete. To když se z ničeho nic zeptá „Proč máme hlavu?“, nebo když se ke mně minule přitočila a zeptala se: „Proč máme maminku?“. To samé pak teda sondovala i u maminky v opačném gardu.
Nutno říct, že maličká nejen mluví, ale také myslí. A je schopná díky tomu „hájit své zájmy“. Vše, co řekneme, může být kdykoliv použito proti nám. Jelikož jsme na ní nikdy nechtěli moc řvát a vynadat jí za každou rozlitou vodu a rozbitý hrníček (na rovinu neobstáli jsme…), říkávali jsme jí „to nevadí, nic se neděje“. A vrátilo se nám to jako bumerang, protože když později něco takového vyvedla a viděla, jak se my, dávno již psychicky nevyrovnaní a vystresovaní rodiče nadechujeme ke kázání, sama hned odvětila: „To nevadí, nic se neděje, to utřeme.“
Vrcholem jejího umění využívat to, co říkají dospělí, pro sebe, bylo odposlechnutí a použití jedné věty její babičky. Ta zase, v souladu s námi, vždy odvětí na nějakou její neplechu s jídlem, pitím nebo bobkem: „Nebudeme to řešit.“ A tak maličká opět takhle jednou svým typickým rozevlátým stylem chůze prošla kolem stolu a po ní zůstal shozený hrnek s čajem. Otočila se, podívala se na hrnek, nás a naše utrápené pohledy jen odtušila, a sehnula se pro hrnek se slovy „Ááále, nebudeme to řešit,“ položila hrnek na stůl a pokračovala v chůzi…
Tak nevím. Kdy že začíná ta puberta?
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Petr Vurbs
Něco tu mrdí
Život jsou kompromisy, politika je umění kompromisu, manželství jsou kompromisy, láska jsou kompromisy... Je to takové oblíbené rčení, které ve své podstatě jen vyjadřuje, že na světě není člověk sám, že mezi lidmi jsou nějaké vztahy, a když se vzájemně nemají vzít rovnou kyjem po hlavě, je zapotřebí diskuze a respektování nejen vlastních potřeb a tužeb, ale také zájmů těch ostatních. Tak, tím bych úvodní okénko do filozofie vztahů prohlásil za ukončené a přešel k věci.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rusové si přivlastňují Kanta. Je naše kořist, tvrdí gubernátor Kaliningradu
Gubernátor Kaliningradské oblasti, nejzápadnější výspy Ruska na březích Baltu mezi Polskem a...
Rozhodnutí ANO neúčastnit se jednání nepovažuji za šťastné, řekl Pavel
Prezident Petr Pavel bere na vědomí rozhodnutí opozičního hnutí ANO neúčastnit se jednání o...
Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou
V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...
Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem
Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x