Jen jako
Horší ale je mé zjištění, že veškeré pokroky, které za svůj život doposud udělala, byly z ekonomického hlediska vyloženě negativní. Stále více se například prodražuje její neodolatelně toužebný pohled na plyšáky v obchodech, který intenzivním tréninkem posunuje k většímu a většímu emočnímu zásahu, kterému nejsem schopen se účinně bránit. Velmi nákladný je také rozvoj její motoriky, díky čemuž se postupně stala dost mobilní a dnes je schopna operovat prakticky na jakémkoliv místě v bytě a efektivně likvidovat více a více věcí včetně elektroniky. Stále častěji se objevující vstupné, které je za ni potřeba platit kamkoliv a kdykoliv, netřeba zmiňovat. A na rovinu, ani skvělé blbosti úžasného strejdy Honzy v jeslích nejsou tak úplně zadarmo, i když jen ten její úsměv, když nám je předvádí, za to nejspíš stojí.
To vše ale bledne ve stínu naprosté ekonomické katastrofy, kterou představovalo něco tak na první pohled nevinného, jako bylo „odtržení od matčina prsu“. S odstupem doby je mi stále jasnější, že jsme tehdy byli totálně zaslepeni neutišitelnou touhou se konečně celou noc pořádně vyspat, a nebyli jsme schopni dohlédnout následků. Respektive hlavně Lucka, já jsem si totiž po pár měsících frekventovaného nočního kojení vypěstoval jednu obdivuhodně praktickou schopnost - přetočení se v okamžiku prvního zakňourání a následné bleskové znovu-usnutí, a díky této obdivuhodné dovednosti jsem se s tou otravnou a únavnou kojící rutinou dokázal cekem statečně poprat. A krom toho jsem teda nekojil.
Ale zpátky k tomu černému pátku našeho rodinného rozpočtu. Prakticky ze dne na den se nám podařilo maličkou odnaučit pít mateřské mléko. Druhý den jsme spali celou noc. Byli jsme nadšení, a na chvíli nám zmizely pytle pod očima (řádově na dny, než jí začaly růst zuby, v souvislosti s čímž mě napadá ještě jedna výhoda odtržení maličké od Lucčina prsu). A také jsme ale začali kupovat sunar. Začali jsme kupovat i večerní kašičku. Přidali jsme ranní jogurty, banány, jablka, mandarinky, chleba a pomazánku, Brumíky a jiné sušenky, přesnídávky a další proviant. A vzhledem k tomu, jak maličké chutná, mé jinak velmi chabé ekonomické myšlení mi říká, že ta nemalá díra do rodinného rozpočtu, způsobená naší momentální spánkovou slabostí, se bude nadále zvětšovat.
Právě pod tíhou těchto neblahých finančních vyhlídek se začínáme doma soustředit na to, abychom alespoň ono přebalování odbourali a maličká dostala své vylučovací procesy pod kontrolu. Bohužel pokusy s nočníkem zatím selhávají, a to zcela fatálně. Když jej dostala v jednom roce od prarodičů k Vánocům, bylo okolo toho hrozné nadšení. Tedy ne ze strany maličké, to spíše celá rodina shromážděná okolo stromečku byla u vytržení z nočníku, který měl při dopadu kýžené tekutiny začít hrát.
Maličká, sedíce již několik minut zmateně holým zadkem na svém dárku, vůbec nechápala, co že se to po ní chce, a natěšené rodině i přes horečnaté povzbuzování nezahrála. Už už jsem se začínal obávat, že někdo z přítomných neuvidí jinou možnost, jak nočník důstojně vyzkoušet, než že to prostě bude muset „odpracovat“ někdo jiný, ale k mé velké úlevě nakonec postačil rozvášněnému davu kohoutek v koupelně.
Ani poněkud komornější zkoušky v úzkém rodinném kruhu k výsledku nevedly. A když, tak se jednalo o vyloženě náhodně vstřelený gól, ne o promyšlenou kombinaci zahájenou nacvičeným signálem a zakončenou střelou do prázdné branky. A jelikož musím přiznat, že s Luckou neoplýváme zrovna darem trpělivosti, slouží dnes maličké nočník především jako velmi mobilní stupínek, který přesouvá po bytě a dostává se i tam, kde by před ní normálně byly zde umístěné věci v bezpečí. Správně, opět ne zrovna ekonomicky výhodný vývoj.
V posledních dnech tedy Lucka přistoupila k dalšímu pokusu. Rozhodla se maličkou motivovat tím, že jí za vyčůrání se na správném místě -tedy na záchodě, kam jí dáváme její prkýnko – dá bonbón. A na to, světe div se, maličká slyší. Ač to dosud odmítala, najednou s Luckou ochotně začala chodit na záchod a sedat si na prkýnko, kterého si před tím vůbec nevšímala. Dokonce sama chodí, tahá nás za ruku do koupelny a říká „Čůru čůru, bonbónek, jo?“. Jenže pak si sedne, deset minut sedí a produktivitou připomíná českou hokejovou reprezentaci. Když už jsme teda u těch hokejových metafor… No a pak, když už nelze déle čekat a musíme jí sundat, samozřejmě nesklopí hlavu a neodejde s odhodláním, že bonbónek si zaslouží příště. A tak mám pocit, že tudy asi cesta také nepovede.
Skvělé je ale pozorovat, jak maličká stále více začíná vnímat a rozumět tomu, co se kolem ní děje. Na první pohled už začíná chytat souvislosti, a nutno říct, že se je nebojí použít proti nám. Před pár dny jí Lucka „udělila lekci“ o tom, že při již zmiňovaném přebalování plyšáků nemůže otevírat mastičku pro to určenou a mazat jí na ně po hrstech. Že stejně jako ohrnuje nos nad jejich fiktivními bobáči, které jsou „jen jako“, musí jim také „jen jako“ mazat jejich „jen jako“ zapruzené zadky. Bylo kolem toho dost breku a vztekání, ale dnes už přebalování plyšáků probíhá kompletně „jen jako“.
Ovšem maličká si tuto lekci vzala k srdci a použila ji ve chvíli, kdy jsme jí za čůrání na záchodě slíbili bonbónky. Po vlastním neúspěchu vymyslela, že čůrat bude na záchod dávat „jen jako“ svojí panenku. A tak teď neustále chodí, nandává nástavec na prkýnko na záchod, drží nad ním panenku, splachuje a chodí s nataženou ručičkou, vyžadujíce „bonbónek“. A já prostě nemám to srdce, jí ho dát „jen jako“.
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Člověk v tísni poprvé sbírá peníze na Palestince. Hamásu nepůjdou, slibuje
Největší a nejznámější česká humanitární organizace se odhlodala k bezprecedentnímu kroku. Poprvé...
Exprezident Klaus nepovažuje dvacet let Česka v EU za úspěšné období
Exprezident Václav Klaus vystoupil silně kriticky ke dvacátému výročí vstupu České republiky do...
OBRAZEM: Dvě různá řešení příkladu s cukrovím. Řešte hlavolamy přijímaček
Na vyhodnocení jednotné přijímací zkoušky budou uchazeči o střední školy a víceletá gymnázia čekat...
Lidé radši vystupovali dřív. Za jízdu v opilosti dostal autobusák podmínku
Podmínkou potrestal Okresní soud v Lounech šoféra autobusu, který loni v červnu vezl silně opilý...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x