Pod pěti kruhy
Vrátila se z jesliček a jako vždy v tu dobu měla vynikající náladu, která se jí postupně odpoledne změní v ukňouranost, vztekání a záchvaty srdceryvného pláče, aby po osmé usnula vysílená s palcem v puse. Prostě to tak teď má. Všude jinde je hodná, nevzteká se, všichni ji chválí, jen s námi je to asi k nevydržení nebo co. Tu ponorku nám vrací vstáváním v pět, což pak v klidu po obědě dospí v jesličkách, zatímco my máme konečně čas na práci… Ale to jsem odbočil.
Vrátila se z jesliček, plna dobré nálady a na krku pověšenou cedulku s nápisem: ÚČASTNÍK OLYMPIJSKÝCH HER. A pod ním olympijské kruhy.
Vzpomněl jsem si, že na webu jesliček byla na tyto dny hlášena dětská zimní olympiáda, čemuž jsme se s Luckou smáli, protože jsme si naši maličkou nějak neuměli v žádné myslitelné disciplíně představit. Zatím si vyzkoušela jen jízdu na bobech u nás za barákem, a pravda, trénovala i na zahraniční dráze v Tatrách za hotelem (den před Štědrým dnem, pak roztál sníh). Vlastně se spíš zaměřuje na letní sporty. Když to na ni přijde, je schopná za křiku „běži, běži, tááto!“ i docela dlouho (rozuměj cca 20 vteřin) souvisle běžet. Mnohem déle vydrží sledovat svět z koňského hřbetu, tedy sedíce mi za krkem. Obstojně již ovládá povzbuzování koně plácáním po hlavě a kopáním „do slabin“, čas od času dokonce zvolá „hijéé“… Po jedné takové několikaminutové projížďce jsem většinou zralej na utracení.
Vlastně to spíš zatím vidím na tanec, protože ten u nás jednoznačně vede. Od šesti hodin od rána nám v obýváku hrají ty největší pecky jako „Cib, cib, cibulenka, mak, mak, makulenka“ nebo „Vzhůru, ruce vzhůru“ od Dády Patrasové v nejlepších letech a formě. A maličká už od šesti hodin od rána vyžaduje sukýnku či šaty, ve kterých pak tančí podle toho, co Dáda nebo jiná hvězda dětského showbyznysu na obrazovce zrovna předvádí. A u toho všeho má přes rameno kabelku, v ní sponky…
Hrdě mi ukazovala svou cedulku s nápisem ÚČASTNÍK OLYMPIJSKÝCH HER s pěti kruhy. „Vy jste měli olympiádu maličká? A v čem jsi prosím tě soutěžila?“ zeptal jsem se. „Hajííí“ odpověděla s uculením a já pochopil, že večerní usínání v půl desáté a vstávání v pět bylo vlastně tréninkem na vrchol sezóny. Snad to zacinkalo.
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Skotský premiér Yousaf po roce rezignoval, doplatil na rozchod se zelenými
Skotský premiér Humza Yousaf v pondělí oznámil rezignaci. Po ukončení koaliční spolupráce jeho...
KOMENTÁŘ: Kam sahají Macronovy ambice? Chce udávat tón, ale naráží
Premium V Evropské unii bez Britů a v éře po Angele Merkelové je jeho hlas slyšet stále silněji....
Ukrajinci zavraždění v bavorském nákupním centru byli vojáci na léčení
Dva Ukrajinci, kteří zemřeli v sobotu po útoku nožem v nákupním centru v Bavorsku, byli členy...
Prodám rodinný dům
Masarykova, Němčice nad Hanou, okres Prostějov
2 700 000 Kč
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x