Přijela tchýně
Tyhle historky z vesnice mohou být sakra psychicky náročné, i když nemáte nic proti vesnici a ani nejste nikterak zarytý zastánce městského života. A celá tahle psychická náročnost se ještě zdvojnásobuje faktem, že tchýně je zvyklá v klidu mluvit asi tak dvakrát hlasitěji, než když já volám od nás z balkónu ve čtvrtém patře na Lucku s maličkou. Ono je to pak celé takové opravdovější a máte pocit, že vám Jiřina zrovna štěká vedle v obýváku a Jirka v chodbě snáší ten neskutečnej bordel z půdy.
Nevím, co přesně tuhle zvláštní hlasitost mluveného projevu způsobuje. Možná je to tím, že na vesnici všichni vstávají do práce v pět, a hlasitou mluvou málokdy někoho vzbudíte („to vy si tady v tý Praze neumíte představit, já když v šest ráno Máně Brabenců vykládám, že chodíte do práce na devátou, tak na mě kouká jak na blázna“). Nebo je na té vesnici více hluku než ve městě a pořád je potřeba něco překřikovat, ale to se mi moc nezdá. Kromě štěkání Jiřiny, chrápání Jirky a dvakrát za den projíždějícího traktoru mě nic moc dalšího konkurujícího hluku magistrály a věčnému zvonění tramvají nenapadá.
Ať je to, jak chce, všechno má svá pro a proti, a tohle je, obzvlášť pokud pracujete z domova, jedno velké „proti“ na návštěvách mé milé tchýně u nás doma. Pak je tu spoustu velkých „pro“, jako jsou koňakové špičky z přibyslavské cukrárny, chození na schůzky přes den bez omezení a možnosti navštívit večer s Luckou třeba kino nebo kavárnu, jindy většinou zapovězená místa. Ovšem když se zrovna snažíte napsat klientovi důležitý email nebo máte do hodiny odevzdat článek na téma, o kterém jste dosud četli jen v novinových titulcích, Máňa Brabencová v levém a výčet pravidelně sledovaných televizních pořadů za dlouhých zimních (i letních) večerů v druhém uchu vám to zrovna dvakrát neulehčí…
ALE – maličká tohle všechno miluje. Vlastně je jí jedno, jestli babí zrovna vykládá o svojí zahrádce, domečku, psovi nebo rozdílu v cenové politice prodejců piva v pražské metropoli a na Vysočině v okolí Přibyslavi (asi 10 korun na půllitru, což moje sympatie k vesnici vždy nehorázně zvýší). Pro maličkou je důležité, že babí povídá. Hezky se u toho směje, mluví nahlas (nemáte představu) a dělá s ní kraviny. A když jí vidím, jak je spokojená, nehorázně se zvyšují i mé sympatie vůči tchýni.
Jen kdyby to tak celé šlo v trochu tišším módu. Takhle totiž sice v šest ráno neslyším maličkou, jak mi říká „boty, boty“, skáče mi po hlavě a chce jít vedle do obýváku. Babí, která už je hodinu vzhůru, se o ni mile postará, abychom my mohli jednou za čas déle spát. Bohužel ale i přes zavřené dveře jasně slyším všechno, co maličké vykládá. Dveře do ložnice, které už tak rozhodně nejsou zvukotěsné, jsou schopny snížit tu hlasitost na úroveň, kdy mám pocit, že milá tchýně stojí jen metr od mé postele. I to je ale pro vytoužený spánek málo… A tak tu od půl sedmé píši tohle nijak zle míněné vyznání, a od vedle slyším, že „Máňa Brabencová taky nemá televizi…“
Petr Vurbs
Ach, maličká moje...
Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.
Petr Vurbs
Malá dáma
„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.
Petr Vurbs
Na co máme hlavu? A na co maminku?
Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.
Petr Vurbs
Dát dětství
Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.
Petr Vurbs
Humoresky z maličkého světa
Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Macron nabízí sdílení jaderných zbraní pro obranu EU, nechce být vazalem USA
Důvěryhodná evropská obrana by měla jít nad rámec ochrany, kterou už poskytuje Severoatlantická...
MF DNES má nominaci na Novinářskou cenu. Zaujal rozhovor s trampem na koni
Nadace OSF zveřejnila seznam nominovaných na Novinářskou cenu 2023. V soutěžní kategorii Regionální...
Náraz do stromu odmrštil auto přes silnici, řidička nadýchala více než promile
Opilá řidička havarovala v sobotu nad ránem na Jindřichohradecku. Po několika nárazech do stromů...
Noční brigáda ve velkoobchodě až 189 Kč/hod Ostrava #KI5dJ
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Moravskoslezský kraj
nabízený plat:
160 - 160 Kč
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 856x