Petr Vurbs

Ach, maličká moje...

Sedět u její postýlky, dívat se, jak usíná a u toho rozvíjet fantaskní myšlenky o tom, jaká asi bude v deseti, v patnácti, co bude studovat, jaký bude dělat sport nebo co jí vlastně bude zajímat.

11.10.2015 v 11:10 | Karma článku: 18.99 | Přečteno: 739 | Diskuse

Petr Vurbs

Malá dáma

„Máš kalhotky?“ „Nemám, už jsem ti přece říkal, že tátové nenosí kalhotky. Mám trenýrky.“ „Aha,“říká se znatelným zklamáním v hlase maličká a už jak to vyslovuje, přestává mi věnovat svou pozornost a pokračuje v upravování čepičky jejího miminka. Někdo, kdo nosí místo kalhotek trenýrky, jí přece nestojí za tolik zájmu.

14.12.2014 v 11:08 | Karma článku: 19.29 | Přečteno: 891 | Diskuse

Petr Vurbs

Na co máme hlavu? A na co maminku?

Ještě navečer v šest jsem si říkal, že už jsem dlouho nepsal, a nějaké to zamyšlení o tom, jak velké štěstí mě s maličkou potkalo a jak úžasně roztomilá a šikovná je, bych ze sebe mohl večer vyžvejknout. O dvě hodiny později bych ji chvílemi (čti pravidelně v intervalu tří minut) nejraději hodil přes zeď nedalekého bohnického ústavu a doufal, že si jí tam ráno budu moct bez otázek personálu vyzvednout.

17.10.2014 v 10:20 | Karma článku: 17.34 | Přečteno: 857 | Diskuse

Petr Vurbs

Dát dětství

Není to vždycky taková legrace a nepřetržitý příval pozitivních emocí, jak se nám někdy snaží namluvit „profesionální rodiče“ v magazínech, kde na jedné straně roztomiloučce poradí, jak naučit dítko dělat bobíček na nočníček, a na druhé prodají značkovou mast na opruzenou prdel (pardon, prdelku). Asi nikdo nemáme to „štěstí“, že bychom neustále prožívali naše rodičovství jen pozitivně, nikdy nás nepřepadly chmury (nerad bych plýtval slovem deprese, jak je oblíbeným zvykem) a neměli jsme všeho včetně toho malého prcka (v té chvíli tedy spíš rozmazleného parchanta) plné zuby. Přesto, anebo možná právě proto jsem si v poslední době několikrát bolestně uvědomil, jak strašné je být vylívat si svou zlost, nervy a únavu na tom nejcennějším, co máme. Na našich dětech.

28.9.2014 v 23:03 | Karma článku: 14.08 | Přečteno: 554 | Diskuse

Petr Vurbs

Humoresky z maličkého světa

Maličké už je dva a půl roku, mluví až moc a navíc u toho už dokáže docela přemýšlet. Respektive vymýšlet kraviny. Občas je to vyčerpávající, občas máme chuť jí poslat někam na venkov, kdyby si jí někdo chtěl na pár týdnů vzít. Ale také to přináší spoustu krásných chvil a úsměvných zážitků. A tady je takový malý výběr.

28.8.2014 v 9:00 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 469 | Diskuse

Petr Vurbs

Něco tu mrdí

Život jsou kompromisy, politika je umění kompromisu, manželství jsou kompromisy, láska jsou kompromisy... Je to takové oblíbené rčení, které ve své podstatě jen vyjadřuje, že na světě není člověk sám, že mezi lidmi jsou nějaké vztahy, a když se vzájemně nemají vzít rovnou kyjem po hlavě, je zapotřebí diskuze a respektování nejen vlastních potřeb a tužeb, ale také zájmů těch ostatních. Tak, tím bych úvodní okénko do filozofie vztahů prohlásil za ukončené a přešel k věci.

10.8.2014 v 12:13 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 1147 | Diskuse

Petr Vurbs

Rozhovor

„Když budeš chtít vystřídat, řekni, jo?“ „Dobrý, za hodinu jsme tam. Jsem v pohodě.“ Měli za sebou něco přes 650 kilometrů jízdy a únava na něj přišla ještě před hranicemi s Rakouskem. Po dvou hodinách řízení cítil, jak ho monotónnost dálnice připravuje o koncentraci. Skoro toužil zatočit volantem o více než těch pár stupňů doleva nebo doprava, což by ale na líně se vlnící asfaltové tepně mělo fatální následky. Přesto si odmítal připustit, že by řízení předal svému spolujezdci. Nikdy dřív v té roli před ním nebyl a nechtěl zklamat, i když si vůbec nebyl jist, jestli na tom, aby celou trasu sám odřídil, malicherně nezáleží jenom jemu.

31.7.2014 v 23:59 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 1247 | Diskuse

Petr Vurbs

Jedeme k moři

Původně jsme na letošní letní dovolenou měli vyrazit na Klínovec, na který jsem se i přes jeho výrazně nevýhodnou geopolitickou polohu – stovky kilometrů od moře - hrozně těšil. Nakonec jsme ale jednou v noci maličkou vytáhli ve dvě hodiny z postele, uvařili jí sunar, naložili do napěchovaného auta a řekli jí, že konečně jedeme k tomu moři, o kterém jsme toho tolik povídali. To vše díky tchánovi, jeho ženě a rodičům, jelikož nás pozvali na rodinnou dovolenou do italského Bibione (konec komerčního poděkování hlavním partnerům naší dovolené, pokračování již bude ryze rodinně nekorektní). Maličké zasvítily oči a probudila se natolik, že usnula až po hodině cesty. Před sebou jsme měli asi desetihodinovou jízdu autem, což je s dvou a půl letou princeznou, která se v tomto věku čím dál častěji mění v nekontrolovatelné zvíře zasažené záchvatem vzteku, samo o sobě slušná anabáze.

10.7.2014 v 10:55 | Karma článku: 22.31 | Přečteno: 1934 | Diskuse

Petr Vurbs

První besídka

Pro lidi zvenčí to musí být nepochopitelný pohled – děti v nikterak sladěných kostýmech, motající se po pódiu v jakési choreografii bez řádu a do toho falešný zpěv, kdy si každý z malých umělců pamatuje třetinu textu a vzájemně se doplňují v nesrozumitelném hlaholu. A celý výjev sledují rodiče vystupujících a nad tou „krásou“ se dmou pýchou, z posledních sil zadržují slzy dojetí a po každé sloce upřímně tleskají... Tak takhle nějak si už dlouho představuju školní i předškolní besídky. Sám se na ně ale těším, protože i neorganizovaně sledovat pokroky a výkony toho malého prcka, kterého mám doma, je úžasné. Ovšem díky jesličkám, do kterých maličká už více jak rok chodí, jsme už nyní s Luckou dostali možnost, zúčastnit se první takové besídky. A musím říct, že to v jejích dvou letech a čtyřech měsících byl zážitek jako hrom.

20.6.2014 v 10:40 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 510 | Diskuse

Petr Vurbs

Z(a)tracený příbalový leták

Nejspíš nám ho zapomněli přibalit s sebou cestou z porodnice. Nedovedu si totiž představit, že by něco takového dávali bez manuálu. Tohle není jako ztratit návod od stolku nebo rozkládacího gauče z obchodního domu IKEA. S tím jejich imbusem a dvaceti šroubky to vždycky nějak dáte dohromady a za více či méně hodin sedíte, ležíte. Ale nedat nám manuál nebo alespoň stručný obrázkový návod k tomu zrzavému uzlíčku, z kterého je nyní už více jak dvouletá slečna, bylo podle mě krajně nezodpovědné.

5.5.2014 v 14:35 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 1019 | Diskuse

Petr Vurbs

Pařím, paříš, paříme

Naše představy o tom, co znamenají slova párty, pařba, oslava, nebo chcete-li kalba, se určitě výrazně liší podle našeho věku. A také věku a počtu dětí, které nás mají napsané v rodném listu.

25.4.2014 v 11:10 | Karma článku: 13.53 | Přečteno: 958 | Diskuse

Petr Vurbs

Slovník dvouleté slečny aneb Na prahu puberty

Ve věku dvou let a jednoho měsíce se začíná maličká pomalu rozpovídávat. Slovní zásobu už má poměrně bohatou, díky jesličkám s anglicky mluvícími učiteli v ní navíc figuruje pár anglických výrazů jako „bunny, sun, bear...“ Tím se sice rapidně přiblížila mé slovní zásobě v angličtině, trochu to ale ztěžuje komunikaci s babičkami, protože když maličká večer prohlásí, že „sun spinká“, nebo že si přeje jít spát do postýlky s (plyšovým) bunnym, nejsou zrovna naladěni na stejné vlně. Kromě toho, že je začínající spojování slov do vět poměrně roztomilou záležitostí, vkrádají se ale do slovníku našeho sluníčka také výrazy, ze kterých máme radost o poznání menší, nebo které působí trochu skandálně, i když tak nejsou myšleny. Tady je pár těch, které nás v poslední době rozesmály, uvedly do rozpaků či šokovaly.

12.4.2014 v 16:03 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Petr Vurbs

Co na srdci...

„Šoust!“vypouští nevinně z pusinky maličká sedíce na gauči a následně to samé hlasitě vykřikuje znovu. Koukám na ní a nechápu, co se jí zrovna honí v její zrzavé hlavičce. Prohlížím si jí, v ruce má misku a v ní tousty se sýrem, a já začínám chápat, že se jen chtěla pochlubit plnou miskou. Když jí následně kousek toustu odpadne na zem, doprovodí to svým stále oblíbenějším „jižiši“, za což jednoznačně mohu já, protože jeho (i jeho) jméno beru nadarmo dost často. Přijde mi to lepší než jiné, dříve u nás doma frekventovanější výrazy. Ale na druhou stranu případné budoucí otázky na význam slova popisujícího exkrement či lidové označení zadnice by se možná daly jednodušeji vysvětlit, než otázky po významu boha.

23.3.2014 v 16:10 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 690 | Diskuse

Petr Vurbs

Jen jako

Zatímco se maličké po více než dvou letech některé procesy v hlavičce začínají velmi viditelně rozbíhat, nestíhá naopak stále hlídat své procesy vylučovací. A tyto - slovy klasika - „špatně nastavené řídící a provozní procesy“ lezou, upřímně řečeno, dost do peněz. Je teda pravda, že stará dobrá trojkombinaceplíny & mastička na zadek & vlhčené ubrouskyasi nijak výrazně za poslední dva roky nezdražila. Navíc ta denní spotřeba je o něco menší než na začátku. Na druhou stranu ale dřív maličká nepřebalovala dvakrát až třikrát denně plyšového medvěda, mimino a panenku, na což padne také dost ubrousků, a často i plen.

19.3.2014 v 8:11 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 427 | Diskuse

Petr Vurbs

Můj nejmilejší spratek

„Tak tohle teda ne, takhle se k tátovi chovat nebudeš! Běž vedle, takovouhle holčičku vidět nechci!“říkám důrazně zvýšeným hlasem maličké a ukazuji na dveře do ložnice, i když upřímně řečeno v našem bytě se moc nikam jinam vedle jít nedá. A na balkón bych jí přece jen ještě neposílal, teploty venku pořád nejsou nic moc... Znovu se po mně ohnala ručičkou, ve tváři zarputilý výraz jak Attila Hun v čele své armády rozzuřených divochů při vojenském tažení.„Běž vedle!“vznesl jsem opětovně svůj požadavek a přidal znovu to zbytečné orientační gesto. Rázně semkla ruce v bok, pohodila kabelkou trochu na stranu, aby jí nepřekážela v chůzi, otočila se a s přehrávaným důrazem na každý krok odpochodovala za dveře.

9.3.2014 v 19:20 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 916 | Diskuse

Petr Vurbs

Pod pěti kruhy

Maličká napochodovala do bytu suverénním stylem několikanásobné olympijské vítězky a směrem ke mně, sedícímu na gauči s laptopem, prohodila ledabylé„Čau!“.Na sobě sukýnku, vestu, ve vlasech udělané dva culíky a nasázené sponky, v jedné ruce panenku a v druhé brýle, které dostala před dvěma dny a ještě je neodložila (první den dokonce ani v sedm večer cestou z obchodu domů). U pasu jí pak visela pod rukou provlečená kabelka, kterou neodložila dokonce už pár týdnů, předevčírem ani na spaní po obědě... Její„Čau!“znělo jako„Nazdar fotr!“a já se nemohl ubránit smíchu. Za pár let to ztratí kouzlo a ještě o trochu později budu mít asi nutkání jí odpovědět pohlavkem. A za dalších pár let už bude rovnou používat tu druhou, otevřenější variantu, ale to už zas nejspíš stejně nebudu schopen zvednout ruku.

18.2.2014 v 22:31 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 568 | Diskuse

Petr Vurbs

Přijela tchýně

Přijela tchýně, a mě to hrozně svádí k tomu, napsat, že "přijela pouť". Přijela na dvě noci vlakem z Přibyslavi, a s ní pomoc s maličkou k nezaplacení. Teda k nezaplacení...„Jirka minulej tejden uklízel na půdě, to si neumíš představit toho bordelu. A Milena od naproti, to nepochopíš, si stěžovala, že jí naše Jiřina v noci budí. To fakt nevím kdy. I když ona teda štěká, když jde někdo kolem baráku. Jirka řikal, jedině utratit... Vy už pracujete? Já jdu do práce v pondělí, v úterý, ve středu jedu do Brodu, pak ve čtvrtek, v pátek... Jirka ten chrápe příšerně. To kolikrát večer neslyším ani televizi, ani Máňu Brabencovou, když se zastaví u okna.“A maličká je nadšená. Pobíhá po bytě, nosí jí jednu hračku a knížku za druhou a přitom uznale pokyvuje hlavou, jako by přesně věděla, jak je Milena odnaproti na hlavu, když si stěžuje na psa. A babí vypráví a vypráví.

9.1.2014 v 8:29 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 1345 | Diskuse

Petr Vurbs

Tatínkův vánoční deník aneb Zápisky z první linie

Vánoce 2012 jsme poprvé strávili jako nová rodina, spolu doma. Já, Lucka a maličká, na Štědrý den, jen my tři. Letos, po šíleném a vyčerpávajícím roce 2013, jsme se rozhodli vyrazit alespoň na 4 noci do hor na rodinnou dovolenou, zahrnující i Štědrý den. Vánoční náladu, kterou jsem stejně jako vloni pár hodin před vypuknutím mých oblíbených svátků stále postrádal, jsem nakonec přece jen našel. Myslím, že to bylo někdy kolem páté hodiny štědrovečerní ve chvíli, když jsme ve Vysokých Tatrách společně s Luckou dotáhli maličkou na bobech kousek od Štrbského Plesa a ona nám začala předvádět, jak chodí sněhulák.

28.12.2013 v 10:13 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 762 | Diskuse

Petr Vurbs

Hledám Vánoce

Vloni jsem byl touhle dobou ještě na cestě na poslední utkání sezóny v Německu. Cestoval jsem v jednom z těch typických českých vlaků, o kterých se už sice ve stínu několika vagónů Pendolína a jejich konkurence („tahajících se“ o nebohé vozíčkáře na peróně) příliš nehovoří, přesto, když se rozhodnete jet po naší krásné vlasti po kolejích, v drtivé většině případů do nich nastoupíte. A tak jsem tam seděl, uvnitř větší zima než venku, prašná cesta linoucí se kolem kolejí vypadala podobně čistě jako podlaha v kupé. Venku žádný sníh, oči zarudlé z nevyspání, místo vánočního františka podivný zápach linoucí se z chodby, prostupující skrze typicky poctivě utěsněné dveře. A vánoční nálada nikde. Doma na mě čekaly dvě skvělé ženské, jedna velká a ze všech sil se snažící o navození vánoční atmosféry, druhá maličká, které Vánoce byly putna. Samotné svátky pak byly celkem fajn. Vrátil jsem se z Německa a do konce roku už se skoro ani nehnul, kapra jsem snědl asi tři kila, a když jsme po Štědrém dnu odjeli do Rakouska za sněhem, kterého tam bylo stejně jako u nás (tedy žádný), závěr roku byl nakonec nad očekávání pohodový a příjemný.

22.12.2013 v 23:53 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 346 | Diskuse

Petr Vurbs

Zfotrovatěl jsem

Býval jsem sportovec. Dokonce si troufám říct vrcholový sportovec, i když kariéru jsem žádnou neudělal a úspěchy se nedostavily. Nevím, kolik mi přesně bylo, ale asi někdy okolo dvanáctého roku života jsem rodiče ubezpečoval, že „až vyhraju tu olympiádu, tak vám koupím krásnej dům“. Když nad tím přemýšlím, vypovídá to o dvou věcech. Za prvé jsem se nejspíš tehdy zrovna vrátil z nějakého vyhraného turnaje kdesi v tělocvičně na vesnici a měl jsem neodbytný (a mylný) pocit, že když budu dál poctivě makat (a to jsem ještě tehdy neměl ani potuchy, co to „makat“ opravdu je), tak se turnaj pod pěti kruhy může stát v budoucnu realitou. Konec konců říkal jsem to mamince a tatínkovi na předměstí Kladna, v Hnidousích, kde už se jeden takový velký klukovský sen realitou stal a dosud neskončil. No a za druhé to vypovídá také o tom, že jsem neměl ani ponětí o finančních možnostech, které zápas řecko – římský skýtá i těm nejlepším v republice. I kdybych se někým takovým stal, byl bych dnes rád, pokud by mi dali hypotéku na vlastní bydlení

28.11.2013 v 6:13 | Karma článku: 22.09 | Přečteno: 1572 | Diskuse
Počet článků 28 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 856

Je mi 28 let. Vždycky jsem chtěl psát, ale až s narozením dcery jsem našel to správné téma. Na konci dubna 2014 mi vyšla první kniha A život je tu!. Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz